Pro duši.cz

Když jsem prosila svoji regresní kamarádku, zda mohu zveřejnit její příběh z jednoho z minulých životů, kdy odešla zemřít do divočiny, tak mě něco napadlo .

Vždyť přeci má sepsané všechny regrese, které jsme kdy spolu absolvovaly! A že jich není málo

Tak jsem si o záznamy poprosila, abych vás i nadále mohla inspirovat, co všechno lze při regresi řešit.

A dnes to bude téma: Co jsem komu udělala, že mám za šéfy psychopaty .

Vůbec jsem si nepamatovala, že jsem kdy něco takového s kamarádkou řešila. Nicméně příběh se mě i po letech dotkl, tak jsem se ho rozhodla sepsat. Myslím, že v něm jsou schované odpovědi na otázky, které si často můžeme v mysli klást – proč se v naší společnosti děje tolik nepříjemných věcí? Proč si dospělí lidé tvoří tvrdou krustu, pod kterou jsou strašně moc zranění a ze všeho nejvíc by potřebovali alespoň kapku bezpodmínečné lásky…?Začínáme regresit od současnosti…

„Jsem v práci a kolegyně mi říká, že se mění organizační struktura ve společnosti, kde pracuju. Zjišťuji, kdo bude moje nová šéfová a do očí se mi hrnou slzy.

Už zase?!

Je mi to líto. Doteď bylo všechno v pohodě, ale se změnou šéfky půjde všechno do kopru.“

Po chvilce se mi vybaví život, který mi dává na moji otázku jasnou odpověď.

„Datuje se druhé století našeho letopočtu.

Jsem mladá, vyjukaná a dost stydlivá holčina. Taková mouchy snězte si mě, ale hodná.

Tátu mám despotu. Šije do mě, že jsem lůza. „Co z tebe bude?“ často se mě ptá.

Řve na mě, že jsem k ničemu a nic nedokážu, když budu neprůbojná.

Cítím se hrozně, že nejsem dost dobrá. Nemůžu se na sebe spolehnout.

Postupně ve mně narůstá vzdor a agrese. Otec na mě pořád řve. Tentokrát křičí, že si nenajdu chlapa – kdo by takovou nicku chtěl?!

Svoji mámu vnímám zpovzdálí, je utiskovaná. Chtěla bych si s ní hrát a trávit čas, ale táta mě k ní nepustí. Vadí mu síla, která v ženách je.

Často a hodně brečím.

Dospívám a začínám využívat svoje ženské zbraně.

Mám krásný oči, tak mrkám na chlapy. Stačí udělat kukuč a chlapi si ze mě sedaj na zadky. Zneužívám toho a říkám si, že chlapi jsou lůzři, nic víc.

Jednou se vydám do hospody. Abych si připadala, že jsem schopná, tak se chovám dost arogantně. Hodím na chlapi v putice oči, naprsím se a slibuju chlapům značná privilegia z toho, když mě dostanou k vládě nad naším městečkem.

Vyhlídnu si dva zákeřňáky, který jsou všehoschopní. domlouvám se s nimi.

Prý, co jim můžu nabídnout? Nabízím za to svoje tělo.

Při sexu s nimi mě ale trápí bolest podbřišku, byla jsem panna. Nebaví mě to, ale chci dokázat otci, že budu vládnout. Zneužívám svoje ženství. Moje ženský orgány se na mě potom zlobí.

Další den jdu jako hrdinka, ale uvnitř se cítím zkroušeně. Je mi to líto, ale když už jsem do toho šla, tak to dodělám a dokážu otci, jak jsem dobrá.

Nakráčím se zákeřňáky k obecní starostce a jako největší královna nechám starostku chlapy svázat do kozelce.

Brečí, ale je mi to jedno. I když uvnitř mě hlodá zrnko pochybnosti.

Dala jsem si ale za cíl, že budu vládnout, tak vládnu.

Řeším místní spory. Jednou se dozvím o mladém sirotkovi, který ukradl jídlo. Bez špetky citu mu nechávám useknout ruku. Všichni jsou zděšeni.

Bezdomovci, který ukradl nějakou drobnost, nechávám taky setnou ruku. Pro výstrahu ostatním zlodějům. Lidé mi takovéhle činy po těchto událostech raději přestanou hlásit.

Všechno řeším bičem a mečem.

Je mi těžko na hrudníku. Jsem unavená, bolí mě hlava a mýmu otci je to jedno.

Stýská se mi po někom, kdo mě obejme a bude mít rád, ale navenek jsem tvrdá jako diamant.

Po čase se domluví lidi mezi sebou a přijdou za mnou do sálu. Cítím se odevzdaně.

Obestoupí mě, chytí za paže a vlečou pryč.

Křičí na mě, že lůza jsem já!! Asi jsem to na ně často křičela.

Hodí mě do předem připravený jámy. Ležím tam a dopadají na mě kameny, které po mě hází. Obličej mám zabořený v prachu a písku.

Jsem ztuhlá a bolí mě temeno.

Dostávám poslední ránu a umírám. Kámen mi padl na krční páteř a lupne mi vaz.

Jsem domlácená a mrtvá.

Přemýšlím nad životem. Nic jsem nepochopila a neposlouchala jsem se. Nevěřila jsem ve svoje schopnosti a místo toho jsem poslouchala otce, kvůli kterému jsem se tak vyburcovala. Vnitřně jsem byla ale rozložená.

Rozjímám i nad svým tělem. Obdivuju, jak jsem hezká. Byla jsem krásná a zkazila jsem to jenom kvůli tomu, že mi otec 15 let opakoval, že jsem neschopná.

Postupně přichází i uvědomění do současnosti. Dochází mi, že nově dosazená šéfka v současném životě dokazuje něco svojí mámě. Předchozí šéfové zase dokazovali svoje schopnosti otcům.

Áha, tak to je hustý!

A přichází úleva. “