Autobus a žena XXL plus
Žena kyprých tvarů v autobusu zabírá značnou část jednoho čtyřsedačkového prostoru. Ženu doprovází velký nákup, a tak není divu, že je doslova zavalená taškami s proviantem.
Autobus je téměř prázdný. Společně s paní v celém prostředku hromadné dopravy v Praze cestuje asi dalších 6 pasažérů včetně mě. Místa je tudíž všude plno, neboť tento autobus je dimenzován pro několik desítek osob. Dostatek prostoru by měl tedy najít skutečně každý, kdo chce v následujících zastávkách přistoupit.
Mladý muž, který do autobusu po pár minutách přistupuje, ale tohoto názoru není.
Vchází do autobusu. Kam jeho levé i pravé oko dohlédne, je spousta volných sedaček.
Jeho pichlavý zrak ale upoutá žena s korpulentními křivkami. Jakmile tuto osobu muž spatří, tak začíná scéna, za kterou by se rozhodně nemusel stydět sám Hollywood.
Chlapík držící u ucha telefon vehementně gestikuluje a z plných plic řve do telefonu a současně i na celý autobus: „Sedí tu roztažená přes 4 sedačky nějaká tlustá kráva! Ani místo mi neuvolní! Kráva blbá!!! Co si o sobě myslí?! Že jede autobusem sama nebo co?!“
Korpulentní žena rudne a na svém místě se chruje jako slepice se čmelíky v hlíně.
Žena křečovitě drží všechny ucha tašek s nákupem a bedlivě je střeží.
Chlapík prošel s velikým halekáním vedle ženy a usadil se v druhé části autobusu.
Hlavou mi bleskne série otázek: „Proč? Co to má být? Proč se tohle děje? Žena ani nepípla a ani sebemenším náznakem muže ke scéně nevyprovokovala.“
Než jsem si stačila položit další otázky, tak mi z ničeho nic na mysl vytanul obraz typického středověkého popraviště.
Kolem vyvýšeného pódia určeného na popravu odsouzených bylo náměstíčko, na kterém je znát, že se tam často schází spousta lidí…
Blesk! Z ničeho nic další obraz…
Po schůdkách vedou na popraviště mladého muže. Vypadá tuze otrhaně. Na sobě má pár cáru zbývajících z dříve nošených a padnoucích šatů. Tvář má ošlehanou větrem a vráskami se do ní podepsaly i zážitky z nelehkého života.
V jeho očích lze vyčíst, že o pohodě a jednoduchém životě, velmi touží. A tak si jednoho dne chtěl přilepšit nějakým lupem na nedalekém tržišti…
Vystupuje po schůdkách a kolem popraviště stojí spousta lidí. Napříč náměstím je slyšet obrovský hlahol. Skoro to vypadá jako dneska na fotbalovém zápase. Zaplněné náměstí fandí katovi a už už se všichni těší, až bude vykonáno útrpné právo!
Mladík se sklíčeným výrazem stojí vedle kata, když v tu ránu okolo jeho hlavy prolítne shnilé jablko: „To máš za to, ty zloději! Bídáku nuzný!!“ Hlasitě haleká žena z davu a po mladíkovi míří dalším shnilým kusem ze zahrádky. Skoro to vypadá jako by žena měla místo ruky malý katapult a namísto hrdla hlásnou troubu…
AHA! Takže tahle žena sedí teď o pár míst vzdálená ode mě!
A ten chlapík, kterého vlekli na popraviště, je ten, co teď dává čouda korpulentní dámě!
Takového čouda, kterého ona tehdy dávala jemu! No, panečku! Tomu říkám jízda 
Záblesk z minulosti je tatam. Dusno, které se vplížilo do autobusu společně s mladým mužem, se pomalu rozplývá…
Taky by vás nenapadlo, že by to mohla být odplata něčeho stovky let starého? Ani mě tehdá na první dobrou ne.
Oko za oko, zub za zub. Ale není už čas s tímhle přežitkem jednou provždy skoncovat?