Pro duši.cz

Na začátku roku jsme si pořídili dvě odrostlejší koťata. Tehdy jsem doufala, že alespoň jedno z nich bude zástupkyní něžnějšího pohlaví. Nakonec se ale i z Bubliny po důkladné prohlídce zvěrolékařkou na veterině stal Bublin.

Po zimě přišly první jarní dny a kocouři šli objevovat svět za zdmi chalupy. Pár dní společného řádění venku však nenadále vystřídal smutek. Čertíka, jednoho z kocourů, srazilo auto. Jeho okamžitou smrt zapříčinil zlomený vaz.

V chalupě se nám rozhostil smutek, který dopadal hlavně na Bublina. Chodil po chalupě, neustále mňaukal a hledal svého bráchu. Kámoše, se kterým přežil všechny životní strasti… Když zůstali sami, protože jejich kočičí mámu přejelo auto… Když přišli o třetího sourozence, který zemřel na následky nedostatku jídla… Když si tolikrát zvykali na nové prostředí…

Když Bublinovo mňaukání trvalo již delší dobu, tak přišel můj muž s tím, že Bublin potřebuje nového kamaráda Moje racio však neustále upozorňovalo na nutnost zpracování ztráty Čertíka než budeme moci plně uvítat nového člena domácnosti.

A tak mě napadlo, že situaci zkonstelujeme. Manžel nic nenamítal a už ten den večer ochotně v konstelaci plul z role do role.

Začali jsme u Bublina: „Něco je jinak, hodně se toho změnilo. Někam zavřeli mýho kámoše, nemůžu ho najít. Je to teď divný, ale zase bude všechno dobrý. Vím, že nesmím na silnici. Tam se děje něco hodně špatnýho.“ Hlásí manžel v roli Bublina.

Pokračujeme zesnulým Čertíkem: „Kámo, se mnou už nic nebude. Já už jsem někde jinde.“ S hlavou vyvrácenou na jednu stranu, přesně jako když má sražený vaz, hlásí tyto věty manžel v roli Čertíka směrem k Bublinovi.

Postupně si Bublin v konstelaci uvědomuje, že Čertík už se nevrátí a je navždycky pryč. Sděluje nám, že by skutečně potřeboval kámoše. Tak do konstelace přidáváme nové zástupce a Bublinovi dáváme na výběr mezi mladou kočkou, dospělou kočkou, mladým kocourem a dospělým kocourem.

Bublin si je všechny prohlíží a zamyšleně sděluje: „Jako kočka dobrý, ale nebude s ní taková sranda. Když by to byl kocour, tak by to bylo lepší. S ním bych mohl dělat lumpárny. Možná kdyby byl o trochu starší než já, abych se od něj něco mohl přiučit. Ale zase ne úplně starej.“

Můj muž se staví do role mladého kocoura, abychom zjistili, o koho tedy jde : „Jsem mladej kocour.“ Očima kroutí z jedné strany na druhou a čuje nějakou lumpárnu. „Mám vlastní hlavu, a to fakt hodně. Poslouchám jen když chci. Ale jsem hodnej, fakt moc hodnej.“

Konstelace se chýlí ke konci a k našemu překvapení dorazil zvenku na konstelaci Bublin (jako fyzicky a opravdu ten čtyřnohý!) a sedl si přímo na symbol, který jsme mu na začátku konstelace přidělili.

Konstelaci ukončujeme a všichni máme nad čím přemýšlet…

Uplyne nějaká doba a manžel nachází inzerát. „Daruji pětiměsíčního kocourka, je moc hodný a mazlivý….“ Zběžně mrknu na fotku kočičáka a na inzerát ihned odpovídáme.

Tradá! Vyhráli jsme výběrové řízení a pro kocoura si o dva dny později jedeme až k Dobříši, a to do vedlejší vesnice, odkud pochází Bublin. Náhoda?

Po cestě se bavíme o tom, jak kocoura pojmenujeme. Manžel si tuze přeje Koblížka. Měl snahu i Bublina přejmenovat na Koblížka, když jsme zjistili, že je kocour, ale nevyšlo to, protože Bublin neslyšel na nic jiného

Odpovídám manželovi, že kocour už určitě jméno bude mít a přejmenovávat ho přeci nebudeme.

Setkáváme se s mladou slečnou, která v náručí nese mňaukajícího kocoura, který svým ocasem připomíná veverku.

V rozhovoru načneme téma pojmenování kocoura. Slečna nám se smutným výrazem říká: „On ale už jméno má a slyší na něj.“

„A jak se jmenuje?“ Ptáme se s manželem současně.

„Koblížek.“

… A o tom, že má opravdu svou tvrdohlavou vlastní hlavu, což bylo z konstelace hned zjevné, a je moc hodný, se přesvědčujeme o pár dní později 😀