Pro duši.cz

Ze všech konstelací, kterými jsem minulý týden provázela, se mi sešly tři, které měly úplně stejně ne/naladěného člena.

V jednom případě se jednalo o maminku, v druhé konstelaci šlo o dceru a ve třetím konstelování to byla kočka od sousedů (sakra, zase jsou tu kocouří příběhy ).

Zaujalo mě, že všichni tři měli stejný problém – problém s celým světem. Všichni tři hlásali, že za to, jak se teď oni cítí, můžou všichni okolo!

Maminka házela vinu a špínu na své vlastní předkyně. „To moje máma mě nedokázala milovat, tak jak mám umět mít ráda já? Natož mít ráda sama sebe?!“

Dcera házela své emoční rozladění na mámu a tátu, že ji špatně vychovali. „Za všechno můžete vy! Vy jste mě blbě vychovali. Nezvládli jste to a já teď kvůli tomu trpím!!“

A sousedovic kočka plivala na naše kocoury a na nás jedovaté věty: „Jste hnusní! Nesnáším vás a i vaše páníčky!“

Je nutné si ke všem rčením výše domyslet značně arogantní tón hlasu, kterým všichni tři v konstelaci jednali a někdy i křičeli.

Uf.

Halekali na mě, jak za všechno, co se jim děje špatného, můžou ostatní. Celý svět je špatně a proti nim!!! A já ani moji klienti je rozhodně nepochopíme! Na to, abych jim porozuměla, rozhodně buňky nemám a nemám páru, o čem to celý je!

Jó, byly to výživné konstelace. Nejenom pro účastníky, ale i pro mě

Ale kdo mě zná, tak ví, že se jen tak nevzdám a dokud nenaleznu jádro problému, není konec sezení

Tak jsme šli hlouběji. Ve všech třech konstelacích.

Postupně jsme odhalili, že mamince z první konstelace chyběla mateřská láska, proto si teď nedůvěřuje a kope kolem sebe. Nechce se jí s tím ale nic dělat, tak viní svou matku, že to má kvůli ní.

V druhé konstelaci dcera opovrhovala vztahem rodičů. Matku i otce shazovala a víte, co bylo pod tímhle balastem? Nedostatek lásky od otce, který si dcera možná někde hluboko uvědomuje, ale pracovat s tímto tématem rozhodně nechce. Je mnohem snazší vinu házet na druhé a ještě je dirigovat, aby se snažili.

A ve třetí kocouří konstelaci se ublížená kočka od kocourů trápí nedostatkem lásky od rodiny, ve které žije. Chvíli nám dalo, než jsme na to pod její tvrdou slupkou přišli. „Moje rodina mě nikdy nepohladí a nepochválí jen tak. Jsou na mě hodní jenom chvilku a to pouze tehdy, když něco ulovím. Nemají mě rádi.“

Nedalo mi to, abych tento příspěvek nesepsala. Už jenom to, že se mi během týdne sešli tři stejně naladění členové, jsem brala v potaz a sama se nad tím nejednou zamýšlela.

Kéž by výše zmínění členové systémů chtěli svoje traumata a bolesti zpracovat a zahojit. Svět by pro ně byl hnedle veselejší a radostnější.

Hodně štěstí vám všem, kteří máte odvahu se sebou pracovat a hodně štěstí i těm, kteří tu odvahu zatím nezískali Držte se!