VZTEK!
„Jsem strašně vzteklá, a to hlavně na partnera. Když mě to chytne, tak jsem ošklivá i na našeho malého synka. Pak je mi to hrozně líto.
Kolikrát se mi stane, že chytnu jedovatou slinu na jazyk a už to jede…“ Hlásí mi klientka Nina téma, kterému by se při sezení chtěla věnovat.
S Ninou procházíme několik událostí ze současného života, ve kterých panuje obrovský pocit vzteku a postupně se odkrývá i touha po ublížení ostatním.
Pokračujeme v sezení dál a najednou Nina zahlásí stěžejní letopočet pro dnešní sezení – 1792.
Nina je spokojené mladé děvče. Čeká ji veselka s mužem, kterého z celého srdce miluje a on ji také.
Přichází den D a nastává svatba. Celý den je zalitý sluncem a všichni se patřičně veselí.
Na konci bujarého dne se Nina nedočkavě chystá na svatební noc. Když ale vidí svého alkoholem posilněného muže, tak její romantické představy jsou tatam.
Opilý manžel se svalí na postel vedle Niny, která má na sobě jenom lehkou noční košilku. Celá situace se rázem přemění v komickou a Nina se začne smát. Manžela vysvobozuje z oblečení, protože sám toho není schopný. Po vyhraném boji s manželovými svršky Nina ulehá po boku svého muže.
Skrz okno na Niny tvář dopadá paprsek světla. Nina se pomalu probouzí a mezi dveřmi vidí svého milého.
Společně snídají svatební koláče. Nina je jako v sedmém nebi.
Život pomalu plyne dál a Nina se hladí po svém těhotenském bříšku. Září štěstím.
Situace se ale začíná komplikovat.
Léto nebylo příznivé pro úrodu a manželé nemají tolik prostředků, kolik by na svou obživu potřebovali.
Kvůli této svízelné situaci se manžel rozhodne, že půjde do armády. Nina i rodiče jejího milého, se kterými bydlí společně v jednom domě, propadají velkému smutku a strachu.
Uběhne pár měsíců, manžel je stále ve vojenské službě pryč mimo domov. Nině mezitím dál roste bříško a je již v pokročilém stadiu těhotenství.
Jednoho večera čeká celou rodinu překvapení. Najednou se ve dveřích zjeví její muž! Živ, zdráv a v plné síle. Nina je šťastná a její tvář zdobí úsměv od k ucha k uchu.
Manžel se však může zdržet pouze několik dní. Užívá si společné chvíle s rodinou a je vděčný za tuto možnost shledání.
Synek se dere na svět. Chce ještě zastihnout doma svého tatínka. Porod je pro Ninu ale velmi náročný. Ztrácí dost krve a i po narození synka je napůl v mdlobách.
Manžel neváhá. Zapřáhl koně do kočáru a vydává se na cestu pro pomoc své ženě.
Venku panuje třeskutá zima. Ta ho však neodrazuje a koně žene dál, seč jim síly stačí.
Je hluboká noc a muž nemá dostatečný přehled o krajině, kterou se svým povozem uhání. Najíždí s kočárem na jezero, kde se s ním propadá led.
Utonul.
Za pár dní přichází k Nině domů vojáci, aby ji sdělili tuto neblahou skutečnost. Propadá beznaději a zoufalství.
Žije dál s rodiči svého zesnulého manžela, ale i těm postupně svíčka osudu pomalu dohořívá.
Umírají a Nina zůstává sama se synkem.
I když nemá prostředků nazbyt, tak svého synka nechá pokřtít. Oděna celá v černém drží malého synka a farář koná.
Těžké jsou časy pro ženu, která je sama s dítětem.
Nina pravidelně navštěvuje mše v kostele u faráře.
Po jedné ze mší na Ninu farář apeluje. Ukazuje jí jednoho svobodného muže a klade jí na srdce, že by s ním měla mnohem lepší bytí než má nyní.
Nina ale nechce o vdávání ani slyšet a z kostela rychle a bez zbytečného zdržování přímo domů.
Farář jí ale opakovaně domlouvá při každé jedné mši, kdy do kostela Nina přijde. „Jsi sama s dítětem, bez prostředků a rodiny, která by ti byla nápomocná. A tady František by byl moc rád, kdyby ses stala jeho ženou.“ Usmívá se farář na Ninu.
Nina dochází k názoru, že řešení, které jí nabízí farář, pro ni bude v současné chvíli asi tím nejlepším a se sňatkem nakonec souhlasí.
Svatba ale vůbec není veselá. Celý den je ponurý včetně svatební noci, kdy se František dožaduje sexuálního aktu.
Nina ale protestuje. Hlavou se jí honí spousta myšlenek… „Nechci otěhotnět a mít jeho dítě!“
František se bere její tělo násilím. Během aktu v Nině narůstá obrovský vztek. Takový, že by její tělo bylo schopné vzteky puknout.
Ráno po svatební noci se Nina budí, ale nahromaděného vzteku se přes noc nezbavila. Nezeslábl ani o píď, ba naopak.
Nina přemýšlí o tom, komu by se za svůj darebný osud mohla pomstít.
Tak strašný vztek, který Ninou uvnitř lomcuje, ještě nikdy necítila. Vztek na manžela, který jí v noci tak ublížil!!
Touha po pomstě vede Ninu na louku, kde se pase Františkův milovaný kůň.
Nina nezaváhá ani vteřinu a běží natrhat bobule. Takové, které koně během chvilky usmrtí.
S obrovskou radostí koni bobule podává. Nina je tak šťastná, že se může Františkovi pomstít. Navíc se pomstí na někom, koho má František v tak nesmírné oblibě!
Uběhne pár hodin po zlověstném činu a František se notně upravený alkoholem vrací domů. Cestou zjistil, že jeho kůň náhle zemřel.
Plný nenávisti vbíhá František do domu, lomcuje s Ninou a křičí na ni: „To ty! Ty si ho zabila!!!!!“
Nina se s ním snaží zápasit, ale František je vysoký a statný muž.
Za malý okamžik cítí Nina bodavou bolest v rameni. Značně krvácí a uvědomuje si, že ji František zezadu bodl dýkou.
Ve Františkovi se kypí další vlna vzteku a Ninu táhne za vlasy z domu ven.
Nina padá na zem a za sebou nechává krvavou stopu. Přichází o vědomí. František bere její hlavu do rukou a v posledním návalu vzteku hlavou praští o kámen.
Nina umírá….
„Uvědomuju si řadu souvislostí se současným životem. Už chápu, kde se bere takový vztek na mého přítele.“ Sděluje mi Nina zamyšleně na konci sezení.
„A taky už konečně vím, proč mě všichni koně koušou do zadku!“ Dodává udiveně Nina a já se směju. „No, vážně!! Vždycky, když jsem se k jakémukoliv koni otočila zády, tak mi hned kousl do zadnice!“ A úlevně se směje i Nina 