Pro duši.cz

Také určitě milujete ten pocit vzrušení, když se v aquaparku vydáte na nejšílenější atrakci (obří U-rampu), kterou jste kdy spatřili? Jéje! Po posledním takovém pocitu vzrušení jsem téměř 14 dní nemohla hnout krkem.

Nic vážného se mi nestalo, a to nejspíš i díky tomu, že jsem byla na nafukovacím kruhu. Při volném pádu z obrovské U-rampy jsem totiž dopadla na kostrč a v tu ránu mi křuplo v zádech a „sesedla“ mi krční páteř. Taky mi začalo být špatně od žaludku a aby toho nebylo málo, tak mě začaly bolet i dutiny. Ovšem příčinu bolesti dutin jsem si nedokázala nijak vysvětlit.

Po delší době už mě tyto všechny tyto bolesti a nepříjemnosti začínaly vskutku otravovat a tak jsem se rozhodla, že se na to podívám s terapeutem v regresi.

Zavírám oči a jdeme na to. Sezení začínáme v okamžiku před sjezdem z obrovské U-rampy.

„Vůbec se mi po těch schůdkách nahoru na tu skluzavku nechce jít. Čím stoupám výš, tak je mi hůř. Jsem nahoře a dívám se dolů z tý šílený skluzavky. Fuj! To je vejška! Blbě se mi dýchá a začínají mě bolet záda. Sedám si na nafukovací kruh pro dva. Sedím jako druhá a přede mnou sedí přítel.

Letíme! Ten pád je nekonečný! Do prdele! Ječím! Je to strašný! Je mi blbě. Mám stažený krk. Ježíš! Já umřu!!!

Mám oslabený celý tělo. Dopadáme na zadky. Děsně mi křuplo v krční páteři. Houpeme se na tý skluzavce a je mi špatně od žaludku. Bolí mě hlava a říkám si, že umřu. Už na to nejdu! To už nepřežiju!

Jsem z toho celá unavená.“

Zjišťujeme, že už jsem podobné 3 události, ze kterých moje prazvláštní pocity pramení, zažila.

První z nich se stala v roce 1753.

„Jsem chlapík, sedím v hospodě a jím husu s chlebem. Tý husy je fakt hromada. Mám těžký žaludek z toho, jak je mastná. Najednou si mi začíná dělat šoufl.

Zvracím. Házím kačenu na stůl. Mám nepříjemné pocity v krku. Hospodský na mě začíná křičet. Už toho má plný zuby. Nadává mně i kámošovi, který tam popíjí se mnou. Já se ale směju a dělám, že jsem tam tu kachnu nehodil já. Směju se, protože jsem nehodil kačenu, ale husu.

Hospodský ale řve dál. Už je to prej po pátý, co jsem nezaplatil. Jsem ožrala. Nechala mě ženská, a proto piju. Byl jsem bohatý, ale všechno jsem propil.

Je mi špatně od žaludku. Už ten alkohol nemůžu ani cítit. Fuj! Ale furt piju koňak. Hospodský na mě pořád řve. Stydím se za sebe. Najednou přichází stráže a já mám těžko v břiše – jako kdybych měl prasknout. Svazují mě a hnuli mi se zády. Jsou necitlivý. Křuplo mi v zádech a taky se mi motá hlava z toho chlastu. Svázali mě a odvádějí mě z tý putyky.

Vedou mě nahoru po schodech. Jsem svázanej v pytli. Motá se mi hlava. Jsem unavenej a vyčerpanej. Vedou mě tam za trest. Je mi děsný vedro a jsem ožralej jako prase.

Začíná mi být blbě od žaludku a je mi úplně jedno, co se mnou bude. Vedou mě nahoru na věž. Už jsem nahoře a přivazují mě za nohy, ve kterých mi zrovna křupne, k takovému bytelnému kolu. Vypadá jako od trakaře. Ještě mi říkají, že mě chtějí pokřižovat. To snad nemyslí vážně?!

Děsně se motám. Strčí do mě a hází mě oknem ven z věže. Vyvrátila se mi hlava. Houpu se tam přesně jako na tý skluzavce v aquaparku. Bolí mě dutiny a cítím tlak v nose. Bolí mě i pusa.

Fuj. Párkrát se takhle na tom laně zhoupnu a pak se bouchnu o věž do hlavy. Zaslechnu jenom: „Křup, křup.“ Bolí mě od toho i krční páteř. Teče mi krev do pusy. Umírám.

Jsem tak opilej, že nevím, kam mám jít. Jsem opilej i jako duch. Čekám u věže na kámoše, který dopadl stejně jako já a pak společně odcházíme do nebe.

V nebi s kámošem plánujeme, že příště nebudeme tolik pít. Neštěstí se nemá zapíjet, ale řešit rozumem. Sedíme v nebi a popíjíme Kimu, protože nepotřebujeme alkohol k tomu, abychom se bavili.“

Další příběh se datuje v roce 1532.

„V rohu plápolá oheň. Jsem statnej chlap a nacházím se v hladomorně. Mučím tam lidi. Je to moje práce, protože nic jinýho neumím. Dělám to pro peníze. Čekám, až mi přivedou někoho dalšího. Přivádějí oběť. Dělám mu něco s nosem.

Strkám dotyčnému dráty do nosních dutin. Začíná krvácet. Strkal nos tam, kam neměl. Chtěl odhalit poměry na zámku. Rvu mu tam ty dráty, křičí bolestí a proklíná mě: „Ať tě dutiny bolí dojakživa.“ Vyloženě mi tu bolest přeje. Postupem času mě to za něj začíná bolet a je mi líto, co jsem mu provedl.

Dotyčný to prokletí ale tak nemyslel. Oba si vzájemně po veškerém uvědomění daných okolností odpouštíme a prokletí rušíme. Je to obrovská úleva. Pro mě hlavně v oblasti dutin. Oběma je nám fajn a okolo sebe máme nádhernou záři. Cítím také úlevu v hrudníku a příjemné mravenčení po těle.“

Poslední příběh ze sezení se stal mezi lety 1323 a 1324.

„Je mi 15 let a jsem divná holka. Píchá mě v dutině a pořád se mračím. Celej svět je proti mně! Potkávám stařenku, se kterou začínám spolupracovat. Učí mě rozeznávat a používat různé bylinky. Myslí to se mnou dobře. Je opravdu moc hodná a svoji práci vykonává s láskou. Pomáhám lidem, ale je to zvláštní. Vůbec mě to nebaví. Nemám ráda pomáhání lidem.

Mířím na zámek. Doneslo se mi, že tam shání bylinářku, protože královna stůně. Ordinuju jí různé bylinky a pomáhá to. Všichni jsou šťastní, ale já ne. Mně se to nelíbí. Začínám královně do bylinného odvaru přimíchávat něco, aby se jí přitížilo. Trvá delší čas než to začne účinkovat, ale nakonec královna zemře.

Král se na mě rozohnil a posílá mě za trest kočárem do jeskyně s pavoukama. Neuvěřitelně mě naštval a tak ho proklínám slovy: „Ty, co na svém krku vládu nosíš. Mě se tuze děsíš. Ty za to na doživotí budeš pykat. Bude ti z toho oko tikat.“ Aby toho nebylo dost, tak mu ještě ´popřeju´, ať ho životem provází mžitky před očima.

Cestou do jeskyně se mi zapíchla větev do nohy. Po dobu, co jsem v jeskyni, se mi nedaří ránu od větve zahojit. Jsem nakrknutá. Neumím pomoct sama sobě. Svědí mě hlava, obličej a celý tělo. Stala se ze mě čarodějnice. Jsem strašně negativní a je mi ze sebe tak akorát blbě. Fuj! A ještě k tomu všemu mám velkýho, černýho a chlupatýho pavouka v botě!

Jsem morous a tvrdnu v tý jeskyni. Nikomu nic hezkýho nepřeju. Jsem naštvaná na život a zoufalá sama ze sebe. Nechali mě tu samotnou. Nebyla jsem dobrá králi a bál se mě. Tvrdnu tu jako na vejminku. Všude kolem jsou tak akorát pavouci.

Cítím velkou sebelítost a to v mých dutinách na čele. Do nosu mi leze pavouk.

Jsem úplně tupá. Strašně mě bolí dutiny. Kolem mě se objevují další pavouci a já se začínám zaříkávat, že se jich už nikdy nezbavím. Jsem v šoku. Fuj! Další pavouk mi vlezl do ucha.

Postupně mi pavouk, který mi vlezl do nosu ucpává nosní dírku. Chytá mě panika a umírám.

V jeskyni jsem ještě dalších 200 let po smrti.

Je to všechno podivné a jak nad tím víc přemýšlím, tak si říkám, že ten příběh nejspíš není úplný.

Není…

Narodila jsem a u mojí kolíbky se zjevuje temná postava, ze které mám strach. Prorokuje mi můj osud se slovy: „Až nastane čas, tak budu zas pomáhat lidem a být schopná svým klidem je rozrušit a zneškodnit.“ Najednou se cítím jako pod poklicí a zjišťuji, že mě ovládá tenhle temný přízrak. Je mi to líto.

Procházím si událost opakovaně a po tomto zjištění se mi skládají všechny dílky skládanky tohoto příběhu dohromady. Je mi z toho úzko, že jsem se nechala ovládat bludy od temného přízraku a nezjistila jsem to.

Zlom nastal přesně v den mých 15. narozenin. V tu dobu se začalo plnit předurčení a objevil se u mě temný přízrak, který mi začal podsouvat nejrůznější negativní myšlenky do hlavy. Celá zmatená jsem se začala řídit tím hláskem, který ale ovšem nebyl z mojí hlavy. Hlava mi úplně přepnula.

Mrzí mě i to, že jsem proklela krále. Vůbec se mu teď nedivím, že mě nechal odvést pryč, protože jsem akorát kumulovala veškerou negativní energii.

Po smrti se nedostávám přímo do nebe, ale do zvláštního prostoru. Asi nejbližší slovo pro tento prostor je očistec. Jsem tam nějaký čas a postupně mi dochází více a více souvislostí z toho příběhu, který se mi stal.

V prostoru probíhá očista, se kterou mi pomáhají duchovní bytosti. Je to príma, prozařují mě světelnými paprsky a připadám si jako na pláži.

Postupně se dostávám do nebe, kde odpočívám na obláčku a popíjím džus. Je mi krásně.”

Po celém sezení je mi báječně. Cítím úlevu po celém těle. Dutiny, krční páteř ani záda už trvale nebolí.

Nezbývá mi nic jiného než čtenářům vzkázat, aby si dávali pozor na nejrůznější formy manipulace, neboť i dnes jich je kolem nás celá řada a mnohdy se jimi necháváme ovládat jako loutky..